Úvod »HOBBY» Pačinek Antonín - Mezi svými


        

Pačinek Antonín - Mezi svými

 

Skladem: 993 ks
Číslo produktu: 2013809
Výrobce: Nová Forma
EAN kód: 9788074533457
naše cena bez DPH: 181 Kč
naše cena s DPH (10 %):
199 Kč

do košíku:
  ks  

Všem milovníkům přírody.

Krásné a milé povídky o trampování, o přátelství, o partě lidí, kde hodnoty jako kamarádství a láska k přírodě přetrvávají spoustu let...

Slova autora:
Knížka je určená všem, kteří mají rádi přírodu, daleké obzory a slovo kamarád pro ně není jen prázdným pojmem. Formou povídek jsem se pokusil popsat, jak se z mladého človíčka stane „otrlý“ tramp, jak se dá přijít k přezdívce, jak málo stačí, aby člověk získal kamaráda na celý život, i to, jak snadno se dá někomu naletět.

     V žádném případě nechci knížku prezentovat jako bilancování, ba právě naopak. Po období mírného útlumu mi znovu zachutnalo cestování vlakem, setkávání se se starými i novými kamarády a nocování pod širákem.

A5, 192 stran, barevné fotografie

ISBN 978-80-7453-345-7

KNIHU JE MOŽNO ZAKOUPIT ZA VÝHODNĚJŠÍCH PODMÍNEK PŘÍMO U AUTORA ZDE: https://www.piste-povidky.cz/kniha/102

Ukázka:

Po dvou dnech cesty autostopem jsme se dostali do mého rodiště – Boskovic. Rodný kraj má pro každého velké kouzlo a také mě náměstí i uličky, kudy jsem kdysi hrdě projížděl ve svém proutěném osmipéráku, doslova učarovaly. Zvláště neforemné domky s malými okny a prastará dlažba v křivolakých “Židech“, kde jsem jako tříletý chlapec pobíhal, na mě působily doslova magicky.
      Nikoho jsem tam neznal, nikdo neznal mě a já se bavil vyhledáváním povědomých rysů ve tvářích lidí, kteří nás míjeli. V Boskovicích se dochovalo rčení – „Je vás jako Pačinků“ a já si bláhově myslel, že hned potkám někoho s kukučem podobným tomu mému. Výsledek mě trochu zklamal i došel jsem k závěru, že když nemůžu mezi rodáky objevit současníky (v žádném případě by mě nenapadlo se k někomu vtírat), seznámím se aspoň se svými předky. Trpělivý Vašek mi pomáhal na městském hřbitově vyhledávat hroby s naším jménem a také se jménem Špidlík. Tak se jmenovala za svobodna moje babička, a jak jsem o nějakých pětačtyřicet roků později zjistil, také můj praprabratranec Tomáš, pozdější Kardinál ve Vatikánu. Že je náš rod v Boskovicích dlouho, bylo patrné z množství náhrobků s naším i podobným příjmením. Kromě Pačinků tam byli Pačínkovi, Pečenkovi i Pečinkovi.
      Když jsme byli v nejlepším, vykoukl nad pobořenou zídkou nějaký pantáta, a co prý hledáme. Nevěděl jsem, zda můžu být tam, v Boskovicích, na své příjmení hrdý, přesto mi to nedalo: „Já se jmenuju Pačinek, jsem rozený Boskovičák a dívám se, kde kdo odpočívá. Můj otec se jmenuje Miroslav.“
      Tak to ze mě nějak vypadlo, ale pán mě zastavil: „Jó, Miroň, to je můj kámoš. Dělali jsme spolu v Minervě. Polezte sem za mnou, uvařím vám čaj a nasbíráte si na zahradě kadlátky a hrušky! Ale rychle, ať vás nikdo nevidí. Tady se lidi moc starají!“ On sám právě tudy zídku přelézal, když chodil zalévat kytky na hrob svojí manželky. Jinak by musel obcházet celý blok.
      K čaji nám namazal chleba, důkladně mě vyzpovídal a nakonec nám pomohl nasbírat dva sáčky ovoce.
      Jak jsme se tou samou cestou – u zdi měl i žebříček přistavený – vraceli na hřbitov, vybafla na nás zpoza tújí jakási zlá žena se srpem v ruce: „Co ste tam dělali? Nechtěl po vás něco?“
      „Co by po nás chtěl, dal nám svačinu a švestky,“ ohradili jsme se.
      „To vám tak věřím, o něm se to ví, že je nějaké divné! A že by vám dal jen tak najest?!“
      A už jsem zase vysvětloval a také téhle cizí babce na sebe všechno vykecal: „Já sem se tady narodil a s kamarádem se trochu rozhlížíme po hrobech. Toho pána jsme dneska viděli prvně!“
      „Jo, tak proč vás nepozval dveřma, ale tajně, přes hřbitovní zeď! To by mohl řéct každé, že se tady narodil, asi bych měla zavolat bezpečnost!“
      To by nám ještě scházelo! „Paní, jestli nám nevěříte, ukážu vám občanku. Tam si přečtěte, kde bydlím a že odtud pocházím!“
      Když si ověřila, že nejsme vykradači hrobů za bílého dne, ještě dodala: „Ale na teho chlapa si stejně déte pozor, je nebezpečné!“