Úvod »PRÓZA» Veškrna Jaroslav - Na konci podzimu


        

Veškrna Jaroslav - Na konci podzimu

 

Skladem: 999 ks
Číslo produktu: 20191844
EAN kód: 9788076120600
naše cena bez DPH: 200 Kč
naše cena s DPH (10 %):
220 Kč

do košíku:
  ks  

Autor se pokusil o pravdivé převyprávění některých vybraných úseků vlastního života, které z nějakého důvodu pokládal za hodny písemného zachycení. Má to být tak trochu účtování. Střídají se zde události závažné až osudové s lehkovážnými a zdánlivě bezvýznamnými. On si je však jist, že každá prožitá skutečnost se odráží v životních postojích člověka, v jeho osobnostním vývoji. Tak autor skrz dávné i nedávné vzpomínky hledá a občas i s úlevou nachází smysl svého dlouhého pobývání mezi lidmi - blízkými i vzdálenými -, jehož mu v osmdesáti šesti letech bylo ještě dopřáno.

 

Ukázka z knihy:

V kytičkové školce dobře prohnojené kompostem vyrostla ze semínka menšího než zrnko máku ohromná divizna. Nad pestrobarevnou zahrádkou se tyčí jako tisíciletá sekvoje nad obyčejným lesem. Je to impozantní pohled. A ty její květy! Svítí do všech stran jako malá slunce, každý měří od kraje korunního plátku na konec protějšího pět centimetrů. To tu ještě nebylo, i když se nám někde vysemení divizna každé léto.

K prvnímu sběru křehkých květů si Jana přinesla židli a na ni se postavila, to pro začátek stačilo, protože kvetly teprve ty nejnižší. Ale co později? Těch poupat, jež slibují kvést podél zbývajícího stvolu až do vršku! Ten se navíc od země vzdaluje rychlostí možná pět centimetrů za den! Jak tam bylinkářka, co měří metr pětašedesát, dosáhne?

Ona však neváhá: „Přinesu si žebřík dvoják.“

Zasmál jsem se: „Na diviznu, jo?“ To proto, že jsem ji už přes týden neviděl zblízka. Dneska vím, že jinak než ze žebříku to nepůjde.

Zatím sem chodí jen se židlí. S láskou sbírá a suší květy pro brášku Miloše na jeho roztodivné čajíčky. Všechno se jí sebrat nepodaří, to by musela hlídat otvírání každého květu; pár jich spadne ráno pod tíhou rosy, další strhne odpoledne bouřka. Ale je jich pořád dost, o úrodu se nebojí. Nestane-li se něco nepředvídaného, bude hojná, dopomůže k ní i třináct vedlejších vrcholů, které divizna ve své bujnosti vyhání kolem hlavního, všechny obtížené shluky poupat.

Už vidím, jak to letos nebude brát konce, než všechno zlato, co tady vypučí, bude usušené a pod střechou. Zatím ho tam utěšeně přibývá.

Aha! Teď mi přišla oznámit, že dneska už si dvojáček musela vzít. Šel jsem se tam s ní podívat a řeknu vám, dobře se na něm vyjímá. Taky však vidím, že za nějaké dva týdny bude mít i tak co dělat, aby dosáhla.

Mám trochu obavu, aby diviznu nevyvrátil vítr, co naším údolím každou chvilku táhne z hor.

„Podívej, opírá se do těch lupenů jako do plachet, už se naklání.“

„Zatluču k ní kůl a bude to,“ je má zahradnice hned hotová. Jako se vším.

Už se tedy nebojím, že se vyvrátí.

Rád bych jen věděl, jestli i Miloš tu její starost ocení.

 

A5, 354 stran, brožovaná
ISBN 978-80-7612-060-0